Ustřihli jí křídla – 17. listopadu 1939

Byl to den zdánlivě jako každý jiný. A přesto bylo ve vzduchu cítit něco hrozivého…

Vlasta si sbalila tašku do školy, přidala chleba s máslem na svačinu a vyběhla ze dveří. Gymnázium v České Třebové bylo jen pár minut chůze od jejího bydliště. Když si pospíší, přijde včas.

KONEC NADĚJÍM

Jenže hned u prvního stánku s novinama Vlasta zpomalila, aby zjistila, co se děje. Hlouček lidí vášnivě o něčem diskutoval.

Jedna paní vykřikla:

„Lidi, nacisti zavřeli vysoké školy!“

Vlasta se zastavila.

To snad ne, proběhlo jí hlavou. Ne, vysoké školy prosím ne. To nemůže být pravda!

Jenže to nebyl konec smutným zprávám toho dne:

• 9 hlavních představitelů studentských organizací popraveno.
• Více než 1200 dalších studentů odvezeno do koncentračních táborů.

To je konec, napadlo Vlastu.

Konec všem nadějím…

Už od léta probíhaly akce celonárodního odporu proti okupaci z 15. března 1939. Vlastenecké poutě, kulturní akce, bojkot tramvajové dopravy v Praze.

I u nich v České Třebové se lidí snažili dávát najevo odpor, spíše mírnými způsoby. Tresty za otevřené nepřátelství vůči Říši byly strašlivě přísné…

A tak kolovaly vtipy, při promítání biografu se kašlalo, aby zanikly zprávy o Německu.

Ale před pár týdny začalo přituhovat.

28. října byl postřelen Jan Opletal, student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který na následky svých zranění 11. listopadu zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu přerostl v otevřenou demonstraci a protest, kterého se účastnilo tisíce lidí.

A právě tento protest se stal poslednou kapkou…

Vedení Říše se rozhodlo rázně zakročit a naplánovalo „speciální“ akci na noc ze 16.-17. listopadu.

SEN DOKÁZAT NĚCO VELKÉHO

Vlasta ten den přišla na první hodinu pozdě.

Ale profesor češtiny to tentokrát neřešil. V hodině probírali dílo Karla Hynka Máchy. Docela nebezpečné vzhledem k situaci, ale poskytlo jim to útěchu a pocit sounáležitosti.

Vlasta se stejně vůbec nemohla soustředit. Pořád jí v hlavě znělo

„Co bude s mojí chemií?“

Premiantka třídy, už několik let snila o tom, že vystuduje chemii na vysoké škole v Praze a bude pracovat v laboratoři.

Jejím vzorem byla Marie Curie-Sklodowká, významná polská vědkyně, nositelka 2 Nobelových cen. Vlasta měla sen, že dokáže něco velkého. Třeba vynalezne nový lék…

Příští rok měla skládat přijímací zkoušky na vysokou školu. Jenže zprávy z tisku byly nemilosrdné. Vysoké školy jsou zavřené na 3 roky.

Co bude Vlasta po maturitě místo vysoké školy dělat?

PEKAŘKOU MÍSTO INŽENÝRKY CHEMIE

Místo do Prahy na vysokou školu zamířIla Vlasta v létě 1940 do perkárny s curkárnou. Její starší nevlastní sestra Anna měla malý krámek na náměstí. Vlastě nabídla, že ji vyučí.

První dny byly drsné.

Vlasta jen stěží přemáhala zklamání. Cože? Tohle?

Nekonečné míchání těsta, žár trouby…

… a hlavně hory plechů a nádobí.

Na konci každého dne Vlastu bolely ruce, prsty celé zčervenalé od těžké práce. Tímto se mám živit?

Postupně se naučila, jak práci zvládat. Ruce si zvykly, svaly se vytrénovaly. Začalo ji těšit, že zákazníkům její pečivo i zákusky chutnají. I sestra s ní byla spokojená.

Vlasta v tom malém pekařství prožila celou válku. Jednoho dne tam přišel profesor z jejího bývalého gymnázia a pozval ji na schůzku. A hned po válce ji požádal o ruku.

TY MŮŽEŠ!

V prosinci 1947 se Vlastě narodila holčička a ta se v roce 1973 stala mojí maminkou.

Babička Vlasta už chemii nikdy nevystudovala.

Nacisti vysoké školy neotevřeli a po válce byl čas založit rodinu.

Stala se z ní báječná matka, babička, strážkyně rodinného krbu a taky pracovnice v České pojišťovně.

Ale ten sen, ten nenaplněný sen, v ní zůstal.

A tak když jsem se já v roce 1991 chystala na vysokou školu, babička mi držela palce.

„Ty můžeš, Blaninko.

Já nemohla, ale ty můžeš.“ říkala mi.

.VŠEM VLASTÁM

17. listopadu 1939 přišlo o studium 15 tisíc studentů českých vysokých škol. Další tisíce studentů se na vysokou školu už nikdy nedostaly.

V ten 1 den se rozplynulo tisíce snů.

Bylo „ustřiženo“ tisíce křídel.

Bez práce se také ocitlo přes 1300 vysokoškolských pedagogů.

Proč o tom všem psát?

Proč vlastně vzpomínat?

Nacismus a válka jsou přece minulost, tak jedeme dál, ne?

Jenže…

…jsem zjistila, že to tak není..

Aby se mohlo jít dál, musíme nejdříve dostat na světlo to, co opravdu bylo..

Říct si pravdu o svém životě a životě předků.

Naši předci jsou totiž v každé buňce našeho těla.

Jsou stále s námi.

Potřebujeme:

• pojmenovat jejich bolest
• a poslat lásku těm bolavým místům.

Pak nás taková zkušenost posílí a nebude držet dál.

KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ

Pokud národ projde kolektivní bolestnou zkušeností, strachem, nesvobodou, tak se tento strach stává součástí jeho kolektivního nevědomí.

Tento fenomén popsal Carl Gustav Jung, slavný švýcarský psychoanalytik,

Kolektivní nevědomí nás ovlivňuje zcela ZÁSADNĚ.

Příběh mojí babičky Vlasty je jen jeden z tisíců. Možná i Vy máte v linii svých předků nějakou Vlastu, nebo Vlastimila…

O jaký sen oni přišli? Jakou bolest oni prožili?

LÉČÍME ČESKOU DUŠI – 17. listopadu 2018

Česká duše, duše našeho národa, utržila za posledních 100 let spoustu ran. Mnohokrát jí ustřihli křídla…

… a i když dnes už létat může, tíha starých šrámů je mnohdy příliš velká.

Každý z nás, kdo má chuť, může přispět k jejímu léčení – například v rámci projektu LÉČÍME ČESKOU DUŠI.

V sobotu 17. listopadu 2018 máme skvělou příležitost věnovat pár minut a třeba:

PŘIPOJTE SE K UDÁLOSTI NA FACEBOOKU >>>